Středověká hudba se v Evropě vyvíjela v závislosti na rozmachu křesťanství. V počátcích se jednalo o různé formy liturgického zpěvu, ze kterého později vzešla i hudba světská a lidová.
Zpočátku velice primitivní hudební nástroje, které sloužily jako doprovod ke zpěvu, se stále zdokonalovaly. Středověkým obdobím i v oblasti hudebních nástrojů nazýváme dobu, končící nástupem renesance ve druhé třetině 15. století.
Na co hudebníci ve středověku hráli?
Mnohé středověké nástroje dnes již neznáme, ovšem z některých se vyvinuly dnešní instrumenty. Tajemně zní určitě například mandora, psalterium nebo niněra. Ovšem také se hojně používaly nejrůznější bubínky a hlavně ozvučné nástroje, jejichž nástupce dnes dobře známe. Středověcí hudebníci hráli zejména na flétny, a to příčné i zobcové, které byly rozmanitých tvarů a materiálem k jejich zhotovení bylo převážně dřevo. Dále ovládali rohy, loutny, kvinterny, dudy, trombóny, nebo dokonce i na předchůdkyně dnešních harf.
Středověké hudební nástroje v Evropě se vyvíjely m.j. také pod velkým vlivem tehdy vyspělejší arabské a perské kultury. Svědčí o tom i loutna, což je pravděpodobně arabský název znamenající „dřevo“.
Charakteristika některých středověkých nástrojů:
- niněra – s tímto prastarým strunným nástrojem se podle dochovaných dokumentů setkáváme již od 10. století. Hrálo se na ni tak, že se točilo klikou a dřevěný kotouč se třel o struny podobně jako smyčec u houslí. Struny se tak rozeznívaly a zároveň hráč druhou rukou dosahoval tónů tak, že zkracoval délku strun. Dělo se tak pomocí klapek nebo prsty na hmatníku, jak to známe u loutny nebo kytary. U těch nejstarších niněr hraní vyžadovalo součinnost dvou hudebníků, z nichž jeden točil klikou a druhý ovládal klapky. Niněra byla zřejmě velice populární, neboť ji najdeme na mnoha vyobrazeních včetně nejvzácnějších obrazů věhlasných mistrů
- byzantská lyra – zřejmě předchůdce dnešních houslí byla vyobrazena již kolem roku 1000, takže patří k nejstarším středověkým hudebním nástrojů
- mandora – je pravděpodobně předchůdkyní maličké mandolíny a je o něco menší než loutna
- varhany – středověké varhany byly většinou přenosné a teprve postupně se začaly objevovat i napevno umístěné především v kostelech
Středověké období nebylo pro vývoj hudebních nástrojů příznivé. Panoval totiž silný vliv církve, která prakticky neuznávala jiný druh hudby, nebo hudbu vokální.